Chov KMP
Pokud se rozhodnete pro plemeno karelský medvědí pes, připravila jsem pro Vás pár informací, které se nikde nedočtete. Začnu tím, jak má karelský pes vypadat a na co je třeba si dát pozor už při výběru štěněte.
U karelského psa je největší problém kostry. Je třeba koukat na to, po jaké matce si vybíráte štěně, protože hodně zdědí po své matce a jenom tak můžete předejít v dospělosti špatné stavbě těla.Musíme myslet na to, že je to pracovní pes, který má v rychlosti vyhledat zvěř v některých případech až několik kilometrů, v rychlosti ji obíhat a vyštěkávat.
Problém u karelského psa je přestavěná záď a to hlavně u fen ! To znamená, že má krátké přední nohy a výše zadek než kohoutek. Takové feny většinou chodí mimochodem. Takový pes nemá dokonalou pohyblivost, rychle se unaví.
fotka 1 přestavěná záď
fotka 2 přestavěná záď
fotka 3 správný hřbet
Další docela velký problém jsou špatné zadní nohy. Je zvláštní, že se to objevuje hlavně u psů. Od “kolínek“ vyhazují nohy do strany, což je též nutí chodit mimochodem. Mimochod u karelského psa poukazuje na nějakou pohybovou poruchu. Už se při takovém stavu zadních nohou potvrdila dysplazie 3/3. Jsou psi, kteří ve svých šesti letech jsou prakticky k nepoužití, neboť se velmi špatně pohybují. Je smutné, že méně zdatní rozhodčí zadávají takovým jedincům tituly na výstavách. Karelský pes musí mít vynikající rovné nohy a výbornou mechaniku pohybu, jenom tak je schopný pracovat bez problémů a námahy. Jeden náš pes je využíván k myslivosti ve svých jedenácti letech, druhému psu je deset a pořád je k neutahání viz video na našem faceboku.
Při výběru štěněte důkladně prohlížejte, aby nemělo paspáry na zadních nohách, tzv. pátý prst. Pokud se Vám narodí taková štěňata ve Vašem odchovu a chcete vědět, kde nastal problém, je třeba nahlédnout do rodokmenu. Jsou státy, kde se netrvá na žádných chovných podmínkách u fen. Má-li fena rodokmen, jsou štěňata s rodokmenem. Tyto feny mívají paspáry, nebo jim chybějí zuby a předávají to na své potomky. Na výstavách se dává důraz hlavně na psy. Vaši kareláci Vám to můžou zase předávat na dalších potomcích, které v budoucnu budete sami odchovávat.
Karelský medvědí pes musí mít pouze barvu černobílou, jakákoliv jiná barva je nepřípustná !!!Zajímejte se o chovatelskou stanici, sledujte odchovy, kde se jaká štěňata narodila !! Většinu informací najdete na internetu, zadáte-li si jméno chovatelské stanice, nebo jméno psa, vždy najdete plno informací i v cizích státech. Je třeba se informovat, to co je v některém státě dovoleno je u nás špatně a každý jistě chce štěně co nejkvalitnější. Musíte vědět, že rodí-li fena štěňata barvy krémové a její matka též rodila taková štěňata, zaručeně budou tuto vážnou genetickou vadu přenášet v budoucnu potomci i když budou černobílí. Je ostudné, když pak někdo napíše, že jsou to dobrá štěňata pro myslivce. Myslivec není žádný šmejd, myslivec naopak má mít zdravé a pěkné štěňátko. Tím propaguje plemeno jak pracovně tak po exteriérové stránce a ne že bude někde při zkouškách za sebou vláčet nějaký nestandard. Ve Finsku nestandardní štěňata nedostanou rodokmen, tím by se u nás zabránilo, aby nemohli takoví jedinci skládat ani zkoušky. Každý chovatelský řád klade důraz na to, aby se odchovávali jedinci jak pracovně tak exteriérově kvalitní. Je třeba ještě vysvětlit barvu, kterou udává standard, že karelský pes může být zbarvený mírně do hněda tzv. medvědí hněď. Karelský pes je černý a podsada má nádech do měděna, je to vidět hlavně když do srsti zasvítí sluníčko. Někdo si to rád zaměňuje za nekvalitní srst, která je postavená, jakoby naježená, konečky srsti jsou roztřepené a zbarvené někdy až do oranžova. To není medvědí hněď, ale nekvalitní srst způsobená nekvalitní stravou, nebo a to je hlavní příčina anální žlázky na které kareláci dost trpí. Způsobují vykusování srsti na zadku, okolo ocasu, drbání okolo kohoutku, srst se zbarvuje do oranžova, sáňkování zadkem po zemi. Žlázky je třeba občas vymačkat, pokud zaregistrujete takové projevy, předejdete tak poškození srsti, která se pak dlouho vzpamatovává a dlouho dorůstá.
obrázek1 správné zbarvení každého kareláka
obrázek 2 medvědí hněď
Vybíráte-li si štěňátko dbejte na to, aby mělo ocásek. Už malá štěňátka mají zatočené ocásky na hřbetě. Karelský pes má mít ocas zatočený a položený na zádech, nejlépe s bílou špičkou, jenom tak je krásný. Nenechte si namluvit přihlouplé poznámky chovatele, že pes bez ocasu je vhodný do paneláku, nebo že kareláci bez ocasu více loví ?!?!?!?! Je s podivem, že když chovatel přesvědčuje tímto způsobem nové majitele karelského psa, že sám si nechal štěně s ocasem. Do budoucna si musíte dávat pozor na nově uchovněné jedince z takového chovu, neboť i potomci, kteří ocas mají budou přenášet tuto anomálii na další generace. Je bohužel na každém chovateli rozhodnutí, zda-li bude takové jedince uchovňovat a používat je dále do chovu. Standard uvádí, že je povolený u karelského psa ocas bobtail, což znamená, že nemá žádný, nebo špunt 2-3cm. Mezinárodní rozhodčí se shodují na tom, že bude-li mít karelský pes ocas poloviční, vztyčený, že na výstavě nezadají titul, nebo psa ani neposoudí.
obrázek 1 anomálie
obrázek 2 správný ocas u štěněte
obrázek 3 správný ocas u dospělého psa
A ještě nějaký ten poznatek závěrem. Má-li někdo napsáno, že jsou rodiče vynikající výstavně a pracovně, tak bych ráda zdůraznila, že karelský pes dospívá až ve dvou a půl letech. Když fena má první štěňata ve dvou letech a pak každý rok, tak o pracovitosti silně pochybujte. Taková fena věřte tomu, toho moc nenalovila. A pokud má někdo dvě výstavy a ještě bez titulu tak jen diletant může napsat, že budou výstavně vynikající. Máte si najít na internetu výsledky výstav, na klubových stránkách bonitace a klubové výstavy a žádat posudky, hlavně ty kde byla zadaná horší známka, od toho se bude odvíjet Vaše štěňátko. Celá leta jsem v chovu psů dávala vždy důraz na fenu. Hleděla jsem na to, aby fena byla výborná na výstavách, jak nebyla, odrazilo se to na potomcích. Pes ovlivňuje zbarvení a někdy svoji podobu, ale má-li fena špatnou kostru, hlavně extrémně přestavěnou záď, tak to pes jen těžko spraví.
Toho názoru jsem i co se týká povahy. Je-li fena tupá, neloví a spí s kocourem, může mít pes deset zkoušek a kareláci nepracují. Úvahy, že krycí pes se zkouškami dá zaručeně povahy potomkům, tak tomu opravdu nevěřte !! Je třeba se zajímat odkud rodiče pocházejí. Jsou státy, kde se s karelským psem nesmí lovit a po mnoho generací jsou potlačované lovecké vlohy. Viděla jsem mnoho takových potomků co nevyběhli ani za srnou. Fena musí mít vrozenou ostrost a divokost, pak je velká pravděpodobnost, že potomci budou též pracanti. Musím ještě jednou zdůraznit, že karelský pes dospívá později a jeho spolehlivost, odvaha a pracovitost je ve třech letech je to stejné u psa i u feny. Kdo očekává, že v roce a půl bude pracovně vyzrálý, tak bude zklamaný.
Při výběru štěněte má někdo snahu dělat různé pokusy, jako pískat, tleskat, někdo v zápalu přiveze mezi štěňata kůži z divočáka a háže ji mezi štěňata a testuje jestli se bojí a jiné různé pokusy. Každý by si měl uvědomit, že štěňátka vyrůstají v nějakém prostředí na které jsou zvyklá a takové pokusy jim akorát ubližují. Ve svém prostředí mají mít pohodu a v klidu vyrůstat a bezstarostně si hrát. Nikoho nikdy nenapadlo říci majiteli ať si mezi ně sedne, zda-li ho vítají a lezou po něm. I tak můžete poznat, že chovatel se ke štěňatům špatně chová nebo je bije. A další dost důležitá věc je dobré chovateli říci, aby přinesl misku se stravou a položil ji mezi štěňata. Tam sledovat jestli štěňata mají chuť se do misky vrhnout nebo od ní couvají. Buď špatně žerou nebo se misky bojí, že na ně třeba někdy spadla. Z mé zkušenosti dávám takové rady, koupila jsem si kdysi štěňátko, které jsem krmila přes půl roku s ruky nad miskou, jak se jí bál. Do dnes je opatrný na talíř nebo na posunování misky po zemi. Jsou to dost důležité poznatky. Na nové věci , které štěně nepozná u chovatele si bude pak postupně zvykat ve svém novém prostředí. Přeji všem šťastnou ruku při výběru štěněte a mnoho radosti s karelským medvědím psem !
