Karelský medvědí pes

Karelský medvědí pes

Karelian Bear Dog

Jsem černobílý, středně velký, robusní  pes, krátké srsti. Většina z nás má bílý huňatý límec, chundelatý ocas s bílou špičkou a delší srst by jsme měli mít i na zadních nožkách. Preferuje se podle země původu bílý límec, bílá prsa, břicho a špička ocasu, jsem tak dobře vidět jak za šera tak i ve tmě, dobře jsem tak vidět i ve sněhu, což ocení lovci. Moje výška je od 57cm do 60 cm, karelské slečínky mají výšku do 55cm.

Pocházím z Finska, kde jsem stále používán na nahánění losů. Moje činnost spočívá v tom, že na mnoho kilometrů vyhledávám losa, pak ho velmi rychle a hbytě obíhám a intenzivním  štěkáním  ho úplně znehybním a držím do příchodu svého pána lovce. Sledován jsem navigací, kterou mám připevněnou na krku. Nesmím se po pár set metrech vracet ke svému lovci, ale musím intenzivně vyhledávat, jak se vracím jsem pro lov bezcený. Mám – li vynikající pracovní krev mám tyto pracovní schopnosti silně zakodované v mysli. To by měl každý vědět, proto jsou se mnou problémy co se týkají přivolání. Mám vyvinuté vynikající orientační schopnosti. To samé platí při lovu medvědů, kde jsem též  používán jak při lovu, tak při vyhánění od lidských obydlí.  Jeden z potomků chov. st. Czech Anela je používán přímo na tento lov medvědů. Odtud pochází můj název medvědí, ne jak tvrdí mnoho laiků, že musím vypadat jako medvědí, ale že to bývala a je moje pracovní činnost. Velmi rád pracuji při lovu jakékoliv zvěře. Výborně dohledávám jakoukoliv zvěř, výborně aportuji kachny, rád plavu. Pokud máme dobrou pracovní krev, tak nepotřebujeme žádný složitý výcvik k aportování kachen. Pán nás to učil tak, že nám házel kachnu do vody stále dál a dál od břehu a my jsme pro ni vždy s radostí plavali. Plaveme na jakoukoliv hlubokou vodu, ale pozor někteří jsme tak vášniví, že by jsme si plavali i pro labuť, tak někteří můžeme na kachny jenom tam, kde labutě nejsou.  Živou zvěř neúnavně vyštěkávám a obíhám, nikdy nejdu se zvěří do kontaktu proto mi nehrozí žádné poranění. Ale  na škodnou jsem pes, většinou mi neunikne a bohužel nepřežije, v tom případě jsem velmi ostrý. Mám krátká stojatá ouška, velmi hustou, krátkou srst a ocas zatočený na zádech, proto mi nehrozí žádné poranění i když vběhnu do nejhustějšího porostu, nebo se zamotám do trní. V hlubokém sněhu jsem velmi pohyblivý nevadí mi husté sněžení ani hustý déšť, když mám kvalitní srst mám spodní kožíšek stále suchý a to i když skáču do vody. Rád pracuji, moc rád lovím je to moje vášeň, vydržím mnoho kilometrů s nadšením sledovat zvěř. Když chodím často dohledávat rychle pochopím, že mám dohledávat střelenou nebo postřelenou zvěř, kterou bezpečně poznám podle stresu a nevadí mi i když se rozběhne více divočáků na všechny strany.
Pracuji velmi rychle, proto je nejlepší když dohledávám na stopovací šňůře. Dohledávku nerad vzdávám, tak  abych byl svému pánovi stále na očích, aby se mi něco nestalo, nebo mě nepřejelo auto. Pokud si to vyžaduje situace, můj pán mě v noci odveze domů, druhý den ráno mě nasadí tam, kde jsme večer skončili a já s chutí pokračuji v dohledávce, mám vynikající paměť a chuť dohledávku dokončit.  Ve Finsku mám přezdívku “ ten co je hned pryč „. Proto by měl každý vědět, že potřebuji mnoho pohybu a zaměstnávat, jinak se nudím a vymýšlím lotroviny. Přehrabuji paničce zahrádku, aportuji všechno co najdu, hodně štěkám a když mi paníček neudělá pořádné ploty, vysoké a pevné, tak si také odskočím zalovit sám a to asi každý pán nerad vidí. Umím se také velmi rychle podhrabat. Mám rád volnost, pohyb, nejsem pes, který by měl být zavřený mnoho hodin v kotci z toho jsem moc nešťastný. Ani do bytu nejsem vhodný nemám rád teplo a chyběl by mi zmiňovaný pohyb, který mám tak rád.  Na výchovu jsem trochu náročnější, proto by bylo vždy lepší, když mě někdo chce, aby měl zkušenost okolo výchovy psů. Většina z nás se nesnáší s druhými psy, musíme lovit sami bez ostatních psů, nejsem v žádném případě pes smečkový. Nalezenou zvěř si tvrdě chráníme. Máme to dokonce ve standardu, že je u nás povolená agresivita vůči ostatním psům, nesmím však kousat lidi. Když jsem dobře vychovávaný, tak lidi nekoušu a někteří z nás si ani nevyhledávají společnost cizích lidí. K lidem, které už známe jsme hodně přátelští a hned je vítáme když přijdou na návštěvu. Na druhé straně jsme nedůvěřiví  a výborně hlídáme, nic nám neujde.  Karelské slečínky  jsou ve většině případech stejně divoké a vášnivé k lovu jako my psi.
Když se rozhodnete, že by jste mě chtěli, tak doporučení je takové, že nejlepší je odběr co nejdříve, nejlépe hned ve dvou měsících. Jsem velmi vnímavý už od malička. Každou hlavně špatnou zkušenost si velmi dlouho pamatuji, někdy na ni nezapomenu celý život!  Proto by měl každý  hledět na to, aby v chovatelské stanici, kde si vybral štěňátko, byly vynikající a pohodové podmínky. /pohyb, strava, čistova, vynikající přístup chovatele/. Jako malý jsem velmi divoký, koušu jako drak, ale ne ze zloby, ale s překypující energie. Proto je třeba mít trpělivost, kde jsou malé děti, velmi je mám rád, ale svým neomaleným, divokým chováním jim nechtěně ublížím, že je povalím, poškrabu, nebo okoušu. Nerad si chci nechat vzít aport nebo potravu někdy vrčím, nebo se i oženu, je třeba důsledné domluvy a výchovy. Po půl roce však dostávám trochu rozum a tyto vášně mě opouštějí. Ale radost z pohybu mě neopouští a jak o mě říká můj pán, do dvou let jsem jako neřízená střela. Po dvou letech dostávám rozum a pokud mě má můj pán rád, a s láskou mě vychovává,  začínám být velmi rozumný, ale pozor lovím pořád s vášní a venku jsem pořád milovníkem pohybu. Mám rád výchovu domluvou, špatně snáším hrubé zacházení. V lese jsem bojovník a ostré povahy, ale ve vztahu se svým pánem jsem někdy až přehnaně citlivý, bití a násilí moc špatně snáším, to je důležité, aby každý věděl. Mě stačí, když panička na mě zvedne ukazováček a zvýší hlas, já se sice hned urazím, ale vím, že jsem udělal něco špatně a už to nedělám. Rád poležím se svým pánem u televize, něco dobrého pojíme, když mě pohladí jsem na vrcholu blaha, ale nevynucuji neustále jeho pozornost, zbytečně neobtěžuji. Těší mě jeho společnost, mám rád když mu můžu být na blízku, dobře si tak rozumíme a výchova mi stačí pouze domluvou. Vyloženě nesnáším cvíčákový dril, kde se opakuje dlouho něco dokola. Vzhledem k mé vnímavosti mi stačí pocvičit vždy chvilku, jinak se začnu bránit a dělat naschvály, protože taková činnost mě k smrti nebaví. Oproti jiným rasám potřebuji v případě nečeho neznámého dostatek času, abych mohl podle svého posoudit  situaci, zdali mi něco nehrozí, jinak působím, že se bojím, pokud by mě někdo do něčeho násilím strkal, nebo snad házel do vody. Za odměnu mě potěší něco dobrého od mého pána, polaškování, hra s jinými psy pak mám radostnou povahu, jinak jsem naštvaný a působím jako nevrlý a bojácný pes. V tom je právě šikovnost mého pána, když toto umí odhadnout. Toto jsou poznatky s chovatelské stanice Czech Anela, takový jsem já Karelský medvědí pes.

Karelian Bear Dog

I’m a short-haired, black and white, medium-sized, sturdy dog. Most of us have a white ruff of somewhat longer and more profuse hair and a white-tipped bushy tail and longer hair should also be visible on our hind legs. Depending on the country of origin, preferred features may include the white ruff, white chest, white stomach and a white tail tip, traits that make me clearly visible both in twilight and in the dark; you won’t have trouble noticing me on a snowy background, either, which is much appreciated by hunters. I stand 57 – 60 cm tall, the Karelian ladies usually won’t stand over 55 cm.
I come from Finland where I’m still used in elk hunting. I work by tracing the elk on a distance of many kilometres and then I harry the animal by swiftly running around and barking intensely, keeping it at bay and waiting for the arrival of my master–the hunter. They keep track of me by means of a navigation device attached to my neck. What I must not do is returning to the hunter after I’ve run just a couple of hundreds of meters away. I must trace and search intensely. If this is not the case, I am useless for hunting. If my blood is one of an excellent worker, I’ve got these abilities hard-wired in my brain. Everyone should be aware of this, as this is why it’s difficult to make me come back when you call. I have developed excellent sense of direction. The same holds when I hunt bears – I’m used both in hunting these animals and in chasing them away from human settlements.  One of the offspring of the Czech Anela kennel is used just in this type of bear hunting. Hence the Bear in my name, which, contrary to what many lay people assert, does not mean that I’m supposed to be of ursine appearance, but rather reflects the type of work I used to be and still am used for. I’m keen on working in hunting just any game. I excel in finding all kinds of animals, I’m superb in fetching ducks and I enjoy swimming. Members of our kind with the blood of good workers do not need any complicated training to learn duck fetching. Our master would train us in this activity by throwing the duck into water, every time a bit farther from the shore, and we would happily jump in and swim for it. We swim in waters of all depths, but be careful, because some of us get so excited that we wouldn’t hesitate fetching a swan – such ones of us are allowed to indulge in duck fetching only at places that are swan-free.  When I chase live animals, I relentlessly bark and run around them; I never touch them, and therefore I’m not at risk of getting hurt. But I’m a fierce dog when it comes to varmint. Damage-causing animals won’t usually be able to escape and, unfortunately, to survive my attack. I am very harsh with them. My ears are short and upright, my coat thick and short-haired and I carry my tail curled over my back, which is why I have no need to fear getting hurt if I dash into a the thickest of thickets or get entangled in thorn bush. I am extremely nimble even in deep snow and I don’t mind heavy snowfall or rain, either. My coat is very good, keeping my undercoat always dry, even if I jump into water. I enjoy working and I like hunting. It’s my passion and I can go on for many kilometres pursuing game. If you make me seek out game frequently, I’ll quickly understand that I am supposed to seek out animals that have been shot or injured in shooting and whom I can positively identify by their stress. I don’t get distracted by a group of wild boar fleeing in all directions.
I work very fast, so it’s best to keep me on a tracking leash when I am seeking out game. Once I start tracking an animal, I am reluctant to give up, so it’s good for my master to have me within view, to make sure I am safe or don’t get run over by a car. If it happens that my master needs to take me home at night, he can bring me back the following morning, to the spot where we stopped last night, and I just pick up the trail and search on with zest. I have excellent memory and am keen on following through with the search.  In Finland, I have earned the nickname of “the one who’s gone in an instant”. Everyone should therefore know that I need to be busy with something all the time and enjoy a lot of physical activity; otherwise I get bored and go into mischief. I rake my mistress’s garden, I fetch anything I find, I bark a lot and if my master’s fencing is not solid, good, high and firm, I may well nip out for a hunt on my own, which isn’t something any master would like to see. I’m also fast to dig my way under any obstacle. I enjoy freedom and movement. I’m not a dog to be kept in a kennel for many hours – this makes me very unhappy. And I’m not a one to be kept indoors, either, like in a flat for example. I don’t like warmth and I would miss the exercise and movement I mentioned which I love so much.  Bringing me up is a bit challenging and therefore it’s always best to get some experience in dog upbringing first, before you decide I’m the right one for you. Most of us can’t stand other dogs; we need to hunt on our own, with no other dogs around. No way am I a pack dog. Once we find an animal, we defend our prey fiercely. Aggressive behaviour towards other dogs is even included in the standards, but we must not bite people. If I am brought up well I won’t bite people and some of us won’t even seek the company of strangers. We are very friendly with the people whom we know and we greet them straight away when they come visiting. On the other hand, we are leery, excellent guards and nothing slips our attention.  Karelian ladies are mostly as wild and passionate hunters as us, their male counterparts.
If you decide I’m the one you want to have, it’s recommended to get me as early as possible; as soon as at two months of age is best. I’m very perceptive as a puppy already. I remember everything and bad experiences even better – these I sometimes never forget!  Therefore everyone who picks a puppy should make sure that it was born in a kennel that offers excellent and feel-good environment /movement, exercise, food, good sanitary conditions, a breeder with brilliant attitude/.  I’m extremely wild as a puppy. I bite like mad, but not because I would be angry – I do this because I am overflowing with energy. Patience is therefore necessary if you have small children. I love them, but because I’m so uncouth and wild I can harm them inadvertently if I accidentally knock them down, scratch or gnaw at them. I am reluctant to give up a retrieve or my food and sometimes I growl or even snap, and therefore consistent and thorough admonition and upbringing is necessary. After half a year, however, I grow a bit wiser, leaving these passions behind. I still enjoy movement and exercise, though, and, as my master says, I’m somewhat of an unguided missile up to two years of age. After two years I become more reasonable and if my master loves me and brings me up with affection, I’m becoming a very wise dog. But be careful, because I’m still a passionate hunter and I love movement and exercise outdoors. It’s better to admonish me verbally as I put up badly with harsh treatment. In the woods, I’m a fierce fighter, but in relation to my master I’m very sensitive, too much sometimes. Beating and violence is something I take very badly. It’s important for everyone to be aware of this. It’s enough for my mistress to wag her index finger at me and raise her voice; although I take offence immediately, I am aware that I have done something wrong and I stop it. I will gladly lie next to my master in front of the TV, we will have something tasty, and I feel on top of the world if he strokes me, but I won’t claim his incessant attention – I won’t be a bother if there is no good reason. I enjoy my master’s company and I like being around him, as this is how we can understand each other well; to make me behave, verbal admonishment will do. I really hate obedience classes when one thing is repeated again and again for long. Given my percipience, short exercises will do; otherwise I start defying and do things out of spite because such activities bore me to death. Unlike other dog breeds, I need sufficient time to assess situations I haven’t been in yet, to make sure there is no risk involved; if I don’t get that time, I seem scared. This may happen if someone e.g. tries to push me into something by force or do the terrible thing to throw me into water. If you want to reward me, a tasty treat or a bit of rollick will do, or a play with other dogs – if I get that, I develop a joyful nature; if I miss it, I grow grumpy and make an impression of a peevish and timid dog. You can tell an apt and skilful master by his ability to estimate this well. This is what the Czech Anela dog kennel has learned. This is the way I am, me, the Karelian Bear Dog.
  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • Twitter
  • RSS